Berešit - část I.

1 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.

2 Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla

tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží.

3 I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo.

4 Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy.

5 Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer

a bylo jitro, den první.

6 I řekl Bůh: „Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody

od vod!“

7 Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad

klenbou. A stalo se tak.

8 Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den

druhý.

9 I řekl Bůh: „Nahromaďte se vody pod nebem na jedno

místo a ukaž se souš!“ A stalo se tak.

10 Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval

moři. Viděl, že to je dobré.

Úvaha 

Je zvláštní přemýšlet a snažit se pochopit něco, co se událo před několika tisíci lety. Ještě větší paradox vnímám, když si uvědomím, že se snažím pochopit dílo „nedostižného“ Boha, který stvořil tento svět. Sedím u počítače a hledám myšlenky o tom jak to asi na počátku bylo? Je to nedostižné? Asi ano, ale právě proto si myslím, že tato pasáž stojí za prozkoumání. Jak jednou napsal Marvin R. Wilson: „Znát vlastní minulost bylo pro každého základem důvěry pro budoucnost.“ A toto je minulost, která se týká každého z nás. Nejen Židů, jež tato slova zapsali, ale každého, kdo do tohoto stvořeného světa přišel.

Pokud Bůh stvořil tento svět, řekl to tak jednoduše jak jen mohl. Tak, aby to pochopil člověk od nejmenšího až po toho největšího. Od nejméně vzdělaného až po samotného génia.

Berešit bárá Elohim... První tři slova, která otevírají obrovské informační spektrum knihy, jež se stala nejčtenější a nejkontroverznější na celém světě. Nikdo dnes nedokáže dát uspokojivou odpověď, kdo tato slova první zaznamenal. Vzhledem k Božímu pohledu na „lidskou slávu“ to mohl být úplně obyčejný člověk v rozmezí od Adama až po Mojžíše. Je to však jen domněnka, která je stále v Boží režii. Obsah těchto slov je zásadní pro otázku, kde to všechno začalo? Byla to Darwinova teorie? Nebo nějaký kosmický shluk? Tato tři slova říkají: Nebylo nic! Byl jen Bůh. Kromě něho samotného nebylo vůbec nic. Berešit se většinou překládá jako „na počátku“. Dá se však také přeložit jako „v počátku“, což o trochu víc odkazuje do nitra dané věci. V okamžiku, kdy se Bůh rozhodl stvořit svět, bylo toto slovo položeno jako základ pro vše co mělo následovat. Byl určen počátek a byl určen i konec. Země se zrodila a začala růst. Délku jejího života však zná jen Bůh. Je zajímavé že Bůh, sám o sobě mocný Stvořitel, nepracuje mávnutím kouzelného proutku. On tvoří. Tvoří úplně obyčejně ze své pozice. Z našeho pohledu je to nepředstavitelné. Jak mohl stvořit tak nádherné mraky? Jak se mu povedlo to obrovské moře? Pro nás je to fascinující. A tak to má být. Věřím, že to také byl Boží záměr. Z jeho pohledu, vzhledem k jeho moci, je to přirozené. On nemohl stvořit něco nedokonalého. Jeho vlastností je tvořit věci k dokonalosti. Také si na to vzal šest dnů volna. Začal na počátku a dotáhl to do konce. Hodnotil své dílo jako dobré. Díval se na něj, sledoval jej a znovu tvořil. Sloveso bárá - stvořil je v hebrejštině použito výhradně o Bohu. Nikdo jiný tedy neměl přístup. Při slovech: „ Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi“ si uvědomuji, že jsem touto skutečností denně konfrontován. Neustále se totiž setkávám se zemí a nebesy, které stvořil všemohoucí Bůh. Tento verš také vypadá, že je spíše mottem pro všechno následující. Jako by si Bůh nadhodil „laťku“ pro to co se chystá vykonat. Z toho plyne další z jeho vlastností. Je dokonalý stratég. Plánuje věci dopředu a jak se říká, nenechává věci náhodě. Druhým veršem nás už Hospodin uvádí přímo do nitra svého díla. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Slova pro pustotu a prázdnotu sama o sobě vyznívají děsivě. Doslova ukazují, že na zemi nebylo nic co by mohlo být nějak nazváno nebo označeno. Kdybychom překládali další část verše doslova, vypadalo by to asi takto: ...a tma (byla?, je?)1 nad povrchem propasti (var. - pravodstva, spodních proudů). Není možné si to úplně představit, ale pokud se propast dá na tomto místě přeložit i jako pravodstvo, tak by v souvislosti s poslední částí verše musela být země se vším všudy ve vodě. „ Ale nad vodami vznášel se duch Boží.“ Pravdou je, že samotnému Písmu není myšlenka „zrození z vody“ nikterak cizí.

I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.

Pustota, prázdnota a tma. Do toho přichází Hospodin a volá světlo k činnosti. Díky tomuto výroku se dnes probouzíme, rozsvěcíme v našich domech, zapalujeme ohně a jinými způsoby si užíváme světlo, které se v ten čas rozzářilo. Kdykoli přicházím k Bohu, je mi jasné, že se mnou nebude mluvit ve tmě. Prostě to nemá ve zvyku. Má rád ve věcech jasno! Světlo a tma nejdou dohromady. Bůh je odděluje. Doslova odděluje nebo rozlišuje mezi světlem a tmou. Je to charakteristické i pro jeho jednání s hříchem. Až se někdy zdá, že Bůh se na člověka dívá přes spektrum tohoto díla. Chceš žít ve tmě nebo ve světle? Je jednou z jeho otázek. Pravdou zůstává, že ve tmě člověk moc dlouho nevydrží. K životu je prostě potřeba světlo. Hebrejština je jazykem pohybu. Je v ní mnoho výrazů, které jsou svým způsobem expresivní. Slova „světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí“ by se daly říci: „a provolal k tomu světlu (jméno) den a pro tmu vyhlásil (jméno) noc. A od té doby se to ještě nikomu nepodařilo změnit.

I řekl Bůh: „Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!“ Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak. Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den druhý.

Ve světle všech událostí vidí Bůh nutnost vytáhnout zemi z mnohých vod. Byla učiněna klenba, která byla dalším krokem k naplnění Bohem daného cíle v prvním verši. Je zvláštní, že Bůh se nejdříve zabývá nebem a až potom zemí. Také je zajímavý způsob jeho jednání. V situaci se světlem je řečeno: „buď! světlo a bylo světlo“. V této části však Bůh říká: „buď klenba“ a dále je psáno, že klenbu učinil. Kořen slova ´-s-h vyjadřuje doslova manuální práci. To, co neexistovalo Bůh učinil, aby jeho plán mohl pokračovat. Možná je na místě otázka. Může tak Bůh jednat i v našich životech? Pokud věříme, že s námi má svůj plán, pak si myslím, že odpověď zní ano. Nebe bylo učiněno a druhý den pomalu začínal.

I řekl Bůh: „Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš!“ A stalo se tak. Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval moři. Viděl, že to je dobré.

Líbí se mi, že Bůh je konkrétní. Nehledá složitosti. Jeho příkazy jsou srozumitelné. Vody se shromažďují za jedním účelem, aby byla vidět souš. Bůh je systematik. Postupuje od jednoho k druhému. Od základu k další části. Myslím, že právě proto stojí Jeho dílo dodnes.

Tak jako nebe, tak i země byla učiněna a vody pod nebem dostaly jméno moře. Bůh pohlédl na své dílo a věděl, že může pokračovat...

Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: Jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty, neboť všechno pomíjí. Vše spěje k jednomu místu, všechno vzniklo z prachu a vše se v prach navrací. Kdo ví, zda duch lidských synů stoupá vzhůru a duch zvířat sestupuje dolů k zemi?˝

Kazatel 3:19

1 Hebrejština nemá označení pro přítomný čas slovesa být.