Kořeny

Lpění na přesnosti, při překládání Bible, je podle mého názoru dogmatičnost. Osobně jsem dříve přistupoval k Písmu jako ke knize, která je naprosto přesná, ucelená, prostě dokonale neměnná. Dnes už tento přístup nezastávám a to z několika důvodů.

Lpění na přesnosti (mi jiné i otázka nejlepšího překladu :-) vede po určité době k flustraci a zjištění, že vše v Bibli není tak růžové, jak se na první pohled zdálo nebo bylo vykládáno. Křesťanský pohled klade důraz na víru v psané Slovo, jako neomylné pravidlo a Slovo od Boha. Tj. co je psáno, to je dáno. Těžko pak ale vysvětlovat drobnosti jako je např. Modlitba Páně, která končí “…ale vysvoboď nás od toho Zlého“ a ne později liturgicky zakončeným “… Neboť Tvé je Království moc i sláva na věky“ (viz např. Žilkův NZ) Nelehko pak i obhajovat pasáže v Petrových listech a Judy, které obsahují fragmenty převzané z apokryfní židovské literatury, která však nebyla uznaná jako hodna patřit do Tanachu (SZ). To je však jen zlomek určitých nesrovnalostí v Písmu.

Na jednu stranu je to pochopitelné. Člověk se lehce upíná k něčemu, co je hmatatelné a nějak dokazatelné. Z toho potom pramení i dogmatické vyznání: Bůh je, protože to říká Bible. V tom případě by jsme mohli říci, že Bůh je „vrahem“ na základě např. výpovědi Exodu, kde pobil v Egyptě vše prvorozené. Nebo že je např. „blázen“, protože chce aby Marie porodila Ježíše jako panna. Což je pro normální rodičku absolutně nemožné. Kladu si otázku, zda Bůh odsuzuje lidský normální pohled na události dějící se v Bibli, které se však v našem světě jeví jako abnormální? Příklad Ježíše chodícího po vodě či už zmíněný Ježíšův porod. Vím, že by mi mnohý křesťan řekl; to musíš brát vírou. Nemám nic proti víře ani víře v Ježíše. Ale pokud mi s vírou nemůže korespondovat rozum, tak si začínám klást otázky. Co tím chtěl básník říci? Nedávno jsem četl jeden příběh mladého studujícího kluka. Jeho „víra“ mu přinesla vyhazov ze školy, sociální problémy, problémy s rodiči a ztráta pomalu všech přátel. Pravděpodobně mu jeho souvěrci kladli na srdce verše:… kdo miluje otce a matku více nežli mne není mne hoden.

V jedné věci mě Bible fascinuje. Ona je tu pořád. Prochází kritikou i chválou a vypadá, že ji to ani v nejmenším nerozptyluje. Je stále nově a nově překládána a stále do nových jazyků. Lidé se ji snaží vysvětlit, vyvrátit, zakázat, rozpytvat. Jak však pravil moudrý Kazatel: “..generace odchází a generace přichází..“ A já bych to s trochou nostalgie parafrázoval: …a Bible stále trvá.

Bible je však jen „jedna“ ( s ohledem na rozdílně přijaté knihy do kánonu), ale těch církví tu máme, že si člověk může do konce života vybírat. Která je ta pravá? Má tedy smysl do nějaké církve vůbec chodit? A hlavně perlička - každá má Pravdu!!! J A perlička č.2 – každá tu Bibli vidí jinak. Pak mě tedy napadá. Co když mají všichni pravdu? A jen se hloupě hádají. Podle mého názoru je Bible buď naprostý nesmysl, který v historii napáchal tolik škody jako žádný jiný spisek. A nebo je to problém nás lidí, kteří jsme si udělali panent na jasné porozumění všemu co je jak ve SZ tak i NZ, tak i v dalších pseudoepigrafech napsáno a v naší povýšenosti to vykládáme jako jedinou neměnou pravdu. Pak si tedy říkám, jestli je to vliv té Bible co určovala určité události, nebo jestli jsme to byli my lidé?

Bible jako - Slovo Boží. Přemýšlel jsem jestli existuje nějaká definice pro Slovo Boží. Podle mého názoru neexistuje. Z většiny (aspoň podle mých zkušeností) je pohled na Bibli jako Slovo Boží zaměřen pod úhlem psaného slova. Tj. co je napsáno v Bibli to je Slovo Boží. Mám však za to, že tu jde o dvě naprosto odlišné věci. Slovo Boží stvořilo světy, ukázalo se v Ježíši, ale těžko ho můžeme nazvat Biblí. Bible je na druhou stranu souhrn knih, které popisují jednotlivé zkušenosti lidí s Bohem nebo národů s Bohem. Slovo Boží prostě nevysvětlíme ani neuzavřeme do několika spisků. Těžko ho obsáhneme… Malíř se může snažit ho namalovat, básník o Něm psát své poezie, řečník – řečnit, kazatel – kázat, kritik – kritizovat, zpěvák – zpívat. Ale to je tak vše co můžemeJ. Bible na jednom místě, mám za to že v Židům, praví – Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než dvousečný meč.

Bible je pro mě osobně souhrn příběhů, historických událostí, zážïtků lidí, kteří po této zemi putovali s Hospodinem a svoji důvěru vkládali (nebo nevkládali) do Něj. V určitých mých životních situacích přinesla do mého života poselství, které mi pomohlo jít dál. Právě v těch poselstvích vidím pro můj život význam síly Božího Slova. Proto, že něco stvořilo, někam mě nasměrovalo - v něčem mě inspirovalo. Podstatu Božího Slova však vidím trochu jinde než jen např. Jan 3,16J.

Jednou jsem stál na malém náměstíčku, pár let zpátky, a snažil se vehementně dokázat jedné slečně, že Bůh ji chce spasit. Ukázal jsem jí to v Bibli a ona mi s úsměvem řekla; "Já jsem od Jehovistů a mi to v té Bibli máme trošičku jinak." Pak jsme ještě chvíli poklábosili o biblických školách a ona si šla s kámoškou sednout na zmrzlinuJ.

Pak jsem měl jinou zkušenost, kdy jsem u kamarádky asistoval při porodu její fenky. Zarážel jsem se nad tou „dokonalostí“ přírody, ve které je to všechno postupně poskládáno. Fenka ví, kdy přišel její čas. Najde si to svoje místo. Automaticky prokousá u narozených štěnat blány, aby mohli dýchat. Očistí je, nakrmí a připravuje je pro jejich budoucí život. A tak si říkám, kdybych si s těma holkama radši šel sednout na zmrzlinu a začal se s nimi bavit o tom, jak mě fascinovala příroda svým uměním, možná by jsme se dostali aj k Bohu a mohli se o Něm normálně pobavit. Ale jak podotýká jeden můj přítel slovy apoštola Pavla; naše poznání je jen častečné na to abychom mohli dělat kategorické závěry.