Kořeny

Pravda v bouři Pochybností

Co je Pravda? Zeptal se Pilát Ježíše...

Otázka, kterou Pilát položil Ježíši, se line staletími při pohledu zpátky jako tenká nit. Jakoby ji tenkrát Pilát vyslovil prorocky směrem k dalším generacím filosofů, kteří se snažili najít správnou definici termínu “pravda” a vystihnout její pravou podstatu.

Zdá se mi, že je to otázka, která je stále pomyslně zavěšena nad celým lidským stvořením, a každý jednotlivý den nás vyzývá k hledání její odpovědi.

Na “pravdu” se můžeme dívat z mnoha úhlů. Podle mého názoru je nám nejblíže asi tzv. “pravda naše.” Fráze typu “Já mám pravdu” nebo “Máš pravdu” nás potkává dnes a denně. Z tohoto úhlu mi přijde, že můžeme pravdu popsat jako náš osobní názor nebo přesvědčení o určité věci, skutečnosti či události o které jsme si sami v sobě jisti, že je pravdivé, tudíž hodno důvěry.

To však jen do té doby, než se setkáme s pravdou jinou :-). Zákonitě dojde ke konfrontaci dvou “pravd”, ve které zpravidla vítězí pravda s větší přesvědčivostí, důkazy a důvěrou.

Můžeme si otázku: “Co je pravda?” položit trochu jinak. “Co je moje Pravda?”. Tím obracíme svoje hledání pravdy od neurčitého prostoru někde před námi směrem k sobě. Pokud se budu držet tohoto úhlu pohledu, bude pro mě osobně “moje pravda” znamenat souhrn mých osobních přesvědčení, názorů na život a jeho smysl, ke kterým jsem došel na základě určitého poznání. Pak už de facto záleží na každém z nás, ze kterých zdrojů čerpáme a čemu se rozhodujeme ve svém životě věřit.

Pokud se totiž ve svém životě postavím na nějakou informaci, kterou přijímám, jako pravdivou, musím počítat s tím, že moje důvěra v ni bude zkoušena, otřásána nebo naopak upevňována.

Ježíš řekl: “Já jsem Cesta, Pravda a Život.”

Jeden z velmi známých a oblíbených veršů. Pro mě osobně to byl dlouho verš ležící někde v abstraktnu. Pak jsem se více zaměřil na verš předešlý, kde Tomáš vyjadřuje obavu ohledně Ježíšova odchodu. Tomáš říká:” ...nevíme Pane, kam jdeš, jak můžeme znát cestu?”

V celém kontextu 14. kapitoly mi přijde, že Ježíš musel tak trochu zápasit s lidským pohledem a vírou učedníků. Tomáš se ptá: “...jak můžeme znát cestu?” Ježíš se podívá Tomášovi do očí a odpoví zvolna “Já jsem Cesta”.

Cesta je symbolem směru. Má svůj začátek i svůj cíl. Je to obraz putování. Ježíšova odpověď je na tomto místě zároveň výzvou. Výzvou, která má však jednu podstatnou podmínku. Na tuto Cestu můžeme vstoupit jedině vírou. Tomášovy oči jsou zde symbolem lidského pohledu, který věří jen tomu, co vidí. Ne nadarmo je nazýván nevěřícím Tomášem:-) Ježíšovy rány po hřebech musel vidět na vlastní oči.

Ježíš se snažil učedníky povzbudit k víře, která vystupuje z prostoru času, lidské nedostatečnosti, porušenosti světa a se zdviženou hlavou vidí příbytky, které jsou připraveny pro každého, kdo se na tuto Cestu vydal.

Ježíš pokračuje dál. “Já jsem Pravda”. V Hebrejštině se kořen slova pravda skládá ze třech souhlásek : ajin, mem a nun. Stejný kořen je použit i u slov jako: býti spolehlivý, věrný, jistý, skutečný nebo tak jest.

V Nové Smlouvě ho používá Ježíš mnohokrát když vyučuje a říká “Amen, amen pravím vám... apod.” Místo amen si můžeme dosadit cokoli – v pravdě, tak jest, jistě, skutečně aj. Pravda zde vystupuje do popředí jako ujištění a zároveň zaslíbení. Ujištění o správném směru a zaslíbení zdroje, ze kterého pramení spolehlivost, věrnost, jistotota.

Pokud s důvěrou vykročíme na Cestu za Ježíšem, začneme nacházet Pravdu, která nás bude nejenom osvobozovat, ale také usvědčovat. Na této Cestě bude “naše pravda” konfrontována s Pravdou Stvořitele. Tato konfrontace však nepřináší nepřátelství, rozbroj nebo nevraživost jako ve světě. Pokud se jí totiž poddáme, začne nás osvobozovat a naplňovat pokojem, který je nad každé pomyšlení.

Nakonec Ježíš zakončuje slovy. “Já jsem Život”. Vrchol všech zaslíbení. Naděje, kterou střežíme ve svých srdcích. Cíl naší cesty na této zemi. Vírou v Ježíšovo jméno vidíme Život, který se nezastavuje u brány smrti, ale vidí zaslíbení příbytků a svého místa ve věčné přítomnosti Boží.

Putování k těmto příbytkům je však celoživotní zápas a proces, ve kterém jen my sami budeme rozhodovat, jak moc dovolíme Pravdě Boží aby nás proměňovala k obrazu toho, který za nás zemřel...

PS: O tobě přemýšlí srdce mé, že velíš, řka: Hledejte tváři mé, a protož tváři tvé, Hospodine, hledati budu... (žalm 27,8)