Kořeny

Svoboda

Základem skutečné svobody v životě jednotlivce je možnost volby. Bez možnosti volby by neexistovala možnost rozhodnutí. Volba je počátkem. Rozhodnutí je prvním krokem, a potvrzením naší volby. Rozhodnutím se de-facto vydáváme do akce a dáváme tak najevo okolí esenci naší volby. Mezi volbou a krokem rozhodnutí však stojí ještě jeden ze základních aspektů, který nám pomáhá rozhodnutí učinit, a tím je poznání.

V životě procházíme každý den situacemi, ve kterých jsme stavěni před možnost volby, a jsme dnes a denně nuceni rozhodovat se kterým směrem nebo cestou se vydáme. Reklama nás bombarduje na každém rohu s touhou upoutat naši pozornost a zajistit si tak naši přízeň. V televizi běží už tak často, že si člověk při sledování večerního filmu připadá, že ho sleduje na pokračování. Jednoduše při běžném pracovně vytíženém dni se stačí jen rozhlédnout kolem sebe a člověk vidí a slyší stovky křičících hlasů, volajících. "Pojď jsem, zvol si mě!" "Vydej se tudy!" "Kup si mě!"

Jsme svobodni konat volbu. Jedna ze základních voleb, kterou však mnohdy opomíjíme, je volba naší věčnosti.

Pokud stále stojíme v pomyslném davu říkajícím, "po smrti nic není", jsme pokrytci sami před sebou. Věřím, že každý z nás se několikrát, ne-li nespočetněkrát zaobíral otázkou toho, co je po smrti.

Otázka smrti nás jednoduše nenechá jen tak na pokoji. Je skutečnou součástí lidského života a znamením konce lidského putování na této zemi. Jaký k ní zaujmeme postoj už záleží jen na nás samotných.

Bůh položil před člověka jednoduchou volbu. Život nebo Smrt. Píšu Smrt s velkým S, protože věřím, že pokud existuje Život věčný, existuje i Smrt, která je věčná. Vidíme Ježíše Krista v kostelích na kříži, na malbách a obrázcích, které tu a tam rozdávají lidé se "svatým" výrazem ve tváři. Vidíme lidi jak se křižují při vstupu do kostela nebo jenom při jeho míjení v projíždějícím autě. O co vlastně Bohu šlo, když poslal Ježíše na svět. Abychom se mohli křižovat? Kochat se nádhernými kosteli? Nemám nic proti kráse architektury, chvála Bohu za její umění, ale věřím, že Ježíš přišel proto, aby nám hříšníkům ukázal cestu kudy jít k Životu, který je skutečný a Věčný. Aby nám ukázal směr.

On na kříži zaplatil cenu za to, aby mohly být otevřeny dveře.

Proč? Protože Bůh nenašel na zemi nikoho kdo by toho byl schopen.

Vraťme se zpátky k otázce svobody. "Jsme svobodní", řekneme.

Co to vlastně znamená? Svobodný od čeho? Otázka lidské svobody je v dnešní společnosti neskutečně zprofanována. "Svoboda" v pojetí této doby má jednu zvláštní specifickou vlastnost. Ona se ráda převléká do kabátku "nezávislosti". Vážený čtenáři, nepochop mě prosím špatně, ale podle mého mínění doslovná a skutečná nezávislost neexistuje. Líbí se mi výrok S. Kierkegaarda o svobodě:

" Ve vší naší vlastní svobodě vlastně hledáme jen jednu věc: být schopni žít život bez zodpovědnosti".

Žít nezávislý život bez zodpovědnosti je jedna z největších lží, kterou na nás vychrlila komerční společnost této doby. Zodpovědnost dnes už není ctností. Stala se nepříjemným břemenem, kterého se každý, pokud to jde, rád zbavuje nebo přesněji řečeno hodi ho o kus dál. Hlavně si "zachránit kůži" a ukázat prstem:-). Přesně to děláme, když se před námi někdo jen zmíní o Boží existenci. "Kdyby existoval Bůh, nebylo by to a to a ... měl bych se líp.“ A hned na to vystřelíme ruku s ukazovákem namířeným k nebi s tichou zprávou k Bohu - to je tvoje vina! Ne Bůh, vážený čtenáři - to my ničíme Svět kolem nás a svoje životy! Nezávislost, rádoby oponent závislosti, je jen prázdný výdobytek této doby.

Podívejme se blíže na pojem "závislost". Každý z nás jsme na něčem závislí. Od těch neslavných závislostí jako je alkohol, drogy, peníze až po ty skrytější, jako je třeba touha po uznání od druhých nebo po ty ušlechtilejší, třeba pomáhat druhým. Kde vlastně leží kořen závislosti jako takové?

Kořen závislosti tktví jednoduše v touze. Touha je hnacím motorem k opakované činnosti, kterou my pak můžeme nazvat závislostí. A odkud tedy pocházejí a vyvěrají naše lidské touhy? Tím místem je naše srdce. Náš vnitřní člověk. Ne ten, který je nádherně oblečen a voní. Skutečně jsme tím, čím jsme uvnitř.

"Čím srdce přetéká, to ústa mluví", řekl na jednom místě Ježíš. Na jiném místě řekl o srdci :" ... tam kde je tvůj poklad, tam bude i tvoje srdce. V praxi to znamená, že to, na čem ti skutečně v životě záleží je místem a pramenem, ze kterého tvoje srdce pije. To čím je srdce člověka naplněno se bude odrážet v jeho slovech.

Bible nám ve druhém Petrově listě zjevuje malou zajímavost o svobodě člověka: "...člověk je otrokem toho, co ho ovládá ". Můžeme to položit i jako otázku: "Kdo nebo co je pánem tvého života?" Ať je to cokoliv nebo kdokoliv, tak tomu jednoduše sloužíš, řečeno silněji otročíš. Jsme otroci. Ne "svobodní":-). Sloužíme tomu, co nás ovládá.

Podívejme se na jiný obraz. Bůh stvoří člověka. Stvoří ho jako muže a ženu. Vysadí zahradu Eden, ve které je nespočet stromů s překrásnými plody, které jsou k „sežrání“ už jen na pohled. No a mimo to tam jakoby mimochodem vysadí i dva další stromy, jeden strom Života a druhý strom Poznání dobrého a zlého. Pak se sebere, nechá Adama s Evou v zahradě ať se o ni pěkně starají a zmizí ze scény. Tu se objeví had, mimo jiné nejchytřejší z polní zvěře, a řekne Evě : Cože? Jako že nesmíte z těchto stromů jíst? Pak se k oběma stromům připlazí, chvíli dělá, že přemýšlí a pak se s vážnou tváří podívá na Evu a řekne: „Podívej Evo, jestli si vezmeš z tohoto stromu jedno jabko a jedno vezmeš i tomu svýmu, poznáte něco, co jste ještě nepoznali“. No a Eva jde, urve hned dvě jabka ze spodní větve a nadšeně se zakousne.

Bohužel had měl pravdu. Poznali něco, co ještě do té doby nepoznali. Poznali možnost volby Dobra nebo Zla. A to je to poznání, které bude vždy stát mezi naší svobodnou možností volby a krokem rozhodnutí.